V tomto článku najdete informace, které by se mohly hodit po nástupu do školy, a to především při zkouškovém období. Víte jak to u takových zkoušek probíhá? Víte, jak se správně na takové zkoušky připravovat? Jste spíše "okecávací" nebo "zaškrtávací" typ?

Formy zkoušek

Každý předmět je nastavený jinak a díky tomu se i každý předmět liší svým zakončením, které se na konci vždy vyžaduje. Některé předměty se zkaončují zkouškou, která může být:

• ústní
• písemná
• praktická

Predmety, které jsou pro úspěšné absolvovaní oboru povinné („á-čka“) bývají ukončené právě zkouškou, někdy i kombinovanou: nejprve musíte na určitý počet bodů napsat test, který rozhodne o tom, jestli se ještě v ten den budete moct postavit před vyučujícího, který Vás prezkouší ústně. Tato praxe je běžná například na právech nebo na medicíně.

Státní závěrečná zkouška (státnice)

Nejdůležitější zkouškou je samozřejmě státní závěrečná zkouška, která se asi nejvíce podobá maturitě. Mívá písemnou i ústní podobu, okruhy, z kterých budete zkoušení, se zveřejňují předem.

Zápočty

Zápočty většinou potřebujete k tomu, aby jste se mohli dostat na zkoušku. Mívají podobu testu nebo vypracování seminární práce. I samotný zápočet však může být ukončením jednoho předmětu, který je například povinně volitelný (tzv. béčko) nebo volitelný (tzv. céčko). Počet kreditů, které získáte za ukončení předmětu se velmi liší a ne vždy závisí na jeho náročnosti, ale i na celkovém studijním plánu konkrétního oboru. Při zapisování předmětu se tyto údaje dozvíte z popisu předmětu, takže si budete moct upracit svoji studijní strategii podle těchto kritérií.

Kolokvium

Kolokvium je slovo tak trochu záhadné, neskrýva se pod ním však nic jiného, než vědecká debata. Podobá sa tedy „normálnímu“ rozhovoru, během kterého však musíte ukázat, že jste se například zorientovali v literatuře nebo probíráte s vyučujícím  některou praktickou zkušenost.

Jak to na zkoušce vypadá?

Konkrétní podoba každé zkoušky je vždy individuální. Různé podoby testů vyžadují různé způsoby učení, proto byste měli dopředu vědět, na jakou formu zkoušení se připravujete, jestli budete potřebovat 15 minut souvisle mluvit o jednom tématu nebo jen zaškrtávat možnosti.

Co se týká písemných testů, někteří vyučující upřednostňují takzvané „multiple-choice“ testy, to znamená, že vybíráte z několika možností tu správnou. Je to někdy ta nejjednodušíí varianta, ale pozor, je potřeba se informovat, jak budou testy vyhodnocené: Kolik je správných odpovědí? Pokud může být jen jedna, vyplatí se riskovat a tipnout, ale i to jen v případě, že se Vám za nesprávnou odpověď neodčítají body. V testu, kde je 0-5 správných odpovědí musíte už vědět na 100%, že víte, co kroužkovat, protože pokud nezaškrtnete správnou kombinaci, nezískáte ani jeden bod.

Kromě těchto tzv. „abc testů“ jsou ještě testy s otevřenými otázkami, takzvané „rozpisovací“, kde píšete vlastními slovy, co jste se naučili. Opět je třeba se dopředu zorientovat v tom, jaké odpovědi se uznávají, do jaké hloubky je potřeba jít a jak se odpovědi bodují.

Ústní zkoušky

Při ústních zkouškách je to skutečně různé. Někdy si otázku taháte z klobouku, někdy Vám ji zadá zkoušející, někdy máte aspoň krátký čas na přípravu, jindy musíte mluvit „z fleku“, liší se vyžadovaná délka Vaší odpovědi i to, jestli se od Vás vyžaduje souvislý projev nebo spíše dialog.

Pro někoho je ústní zkouška strašák, pro jiného je to ta nejlepší varianta, protože je v mluveném projevu severénem. Je dobré si vyzkoušet více forem takových situací, abyste věděli jak se na ně připravovat. Pomůže Vám to určitě i při výkonu praxe a dalších prezentacích mimo školu.

Hodnocení studijních výsledků

Na hodnocení studijních výsledku se používá tato stupnice:

• A – výborné (1)
• B – velmi dobré (1,5)
• C – dobré (2)
• D – uspokojivé (2,5)
• E – dostatečné (3)
• FX – nedostatečné (4)

Předmět je úspěšně absolvovaný, když získáte známku „A“ až „E“. Kredity se Vám započítají samozřejmě jen za úspěšně absolvovaný předmět. Nejlepší je, že když na zkoušce neuspějete (nebo se nespokojíte se známkou), máte nárok na dva opravné termíny, což je po střední škole příjemná zpráva. Termíny opravných zkoušek určuje zkoušející.

A další plus oproti střední škole? Nečekají Vás už žádné domací úkoly!